Duševní zdraví 🍀

  Má původní představa o rozhovoru s legendárním psychiatrem Radkinem Honzákem byla poměrně jasná s ohledem na leitmotiv tohoto vydání, kterým je radost. Navíc po posledních měsících potřebujeme najet na pozitivní vlnu, ne? Nicméně pan doktor navrhl jiné téma, a to poměrně „neradostné“. Smrt. Ale jak sám říká, v životě všechno souvisí se vším. A ať chceme, či ne, i ten seberadostnější životní příběh končí jednou stejně jako všechny ostatní – smrtí. https://www.zeny.cz/vztahy-a-rodina/radkin-honzak-zvykli-jsme-si-ze-smrt-prichazi-az-v-druhe-polovine-zivota-7999.html

  Když se mluví o depresi, nejčastěji se zmiňuje chemie mozku, genetika či stres. To všechno hraje svou roli. Existuje ale ještě jeden pohled, který bývá opomíjený. https://medium.seznam.cz/clanek/patrik-tichy-deprese-prichazi-kdyz-zivot-postrada-jasny-smysl-313202

  Podnikání může začít jako cesta ke svobodě. Paradoxně se ale může stát důvodem, proč člověk o svou svobodu postupně přijde. Nejdříve pracujete o něco déle. Potom večer kontrolujete e-maily. Pracovní telefon máte stále u sebe. Víkend už není úplně víkend a dovolená se mění v práci z hotelového pokoje. Říkáte si, že je to jen dočasné. Že až firma vyroste, zpomalíte. Jenže firma roste – a hranice mezi podnikáním a životem mizí. Podnikatel často nemá nikoho, kdo mu řekne: „Pro dnešek končíš.“ Odpovědnost, rozhodování, finance i problémy zůstávají v hlavě i po pracovní době. Dlouhodobé přetížení přitom může přispívat k vyčerpání, ztrátě motivace, problémům se spánkem, podrážděnosti nebo postupnému vyhoření. Největším problémem není množství práce samo o sobě. Problém nastává ve chvíli, kdy se podnikání stane jedinou součástí identity člověka. Když přestanete mít čas na rodinu, přátele, odpočinek, zájmy nebo obyčejné nicnedělání, nemusíte být úspěšnější. Možná jen postupně spotřebovává...

Každý z nás se někdy ocitne v situaci, kdy je toho na něj moc. Těžké životní zkoušky, dlouhodobý stres, ztráta blízkého člověka nebo pocit hlubokého vyčerpání mohou přivést myšlenky na místo, kde věci vypadají bezvýchodně.  10. září – Světový den prevence sebev*ražd si připomínáme, že v tom nikdo nemusí zůstávat sám a že požádat o pomoc není projevem slabosti, ale odvahy. Duševní zdraví je stejně důležité jako to tělesné. Když nás trápí silná bolest, vyhledáme lékaře – a stejně přirozené by mělo být vyhledat odborníka, když nás trápí duše. Kam se obrátit, když potřebujete pomoct vy nebo někdo z vašeho okolí? Pokud procházíte náročným obdobím, máte chmurné myšlenky nebo vidíte, že se trápí nékdo z vašich blízkých, neváhejte kontaktovat tyto anonymní a bezplatné linky důvěry: Linka první psychické pomoci (pro dospělé): 116 123 (nonstop, zdarma) Linka bezpečí (pro děti, mládež a studenty do 26 let): 116 111 (nonstop, zdarma) Linka seniorů (pro starší spoluobčany a pečující...

10. září si svět připomíná Den prevence sebevražd. Není to den, který má vyvolávat strach. Je to den, který má připomenout jednu zásadní věc: o sebevražedných myšlenkách je možné mluvit. A někdy právě rozhovor může být prvním krokem k tomu, aby člověk nezůstal se svým utrpením sám. Člověk, který přemýšlí o sebevraždě, nemusí působit zoufale. Může chodit do práce, starat se o rodinu, komunikovat s okolím a navenek fungovat téměř normálně. Uvnitř však může prožívat beznaděj, vyčerpání nebo pocit, že už nevidí žádné řešení. Prevence proto nezačíná až v krizové situaci. Začíná mnohem dříve – zájmem o druhé, schopností naslouchat a ochotou brát jejich trápení vážně. Věta „Jak se opravdu máš?“ může být důležitější, než si myslíme. Stejně jako jednoduché „Jsem tady pro tebe.“ Pokud někdo naznačuje, že nechce žít, není vhodné jeho slova bagatelizovat, zesměšňovat nebo automaticky odbývat větou „To bude dobré“. Mnohem důležitější je zůstat s ním v kontaktu a pomoci mu vyhledat odbor...

Mezinárodním dnem prevence sebevražd začínají ve čtvrtek Týdny pro duševní zdraví. Mezi 10. zářím a 10. říjnem upozorňuje akce na životní obtíže lidí s duševním onemocněním, například hledání a následné udržení stálého zaměstnání. „Při práci vyžadují jiná specifika než třeba lidé s mentálním postižením. Potřebují například delší a častější přestávky,“ říká pro Český rozhlas Zlín sociální pracovník Kryštof Amcha. https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/zamestnavatele-na-ne-nejsou-pripraveni-lide-s-dusevnim-onemocnenim-maji-problem_2609100716_raf

Skladba našeho jídelníčku přímo ovlivňuje to, jak se cítíme. Propojení mikrobiomu střeva s mozkem, osa mikrobiom-střevo-mozek, hraje klíčovou roli v rozvoji úzkostí i depresí. https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-silhan-jidlo-jako-lek-na-dusi-jak-mikrobiom-ovlivnuje-uzkost-315010

Podnikání může vztah posílit. Stejně tak ho ale může pomalu rozložit. Ne proto, že by podnikatelé neuměli milovat, ale proto, že podnikání často přináší tlak, který se postupně přelévá i do osobního života. Největším problémem bývá čas. Podnikatelova hlava zůstává v práci i tehdy, když fyzicky sedí doma. Telefon, e-maily, zákazníci, zaměstnanci, peníze a neustálé rozhodování vytvářejí pocit, že „ještě něco musí vyřešit“. Partner pak může začít mít pocit, že je až na druhém místě. Dalším problémem jsou finance. Nejistý příjem, dluhy, investice nebo obava z finančního kolapsu mohou způsobovat napětí, podrážděnost a hádky. A čím větší tlak podnikatel cítí, tím obtížnější může být o něm otevřeně mluvit. Vztah často nezačne ničit jedna velká hádka. Může ho rozkládat dlouhodobý nedostatek pozornosti, komunikace, společného času a pocitu bezpečí. Nebezpečné je také přesvědčení, že „až se podnikání stabilizuje, všechno se spraví“. Jenže mezitím mohou vzniknout emoční vzdálenost, ne...

Rozlehlý park, secesní kostel s vysokou věží, divadlo i vlastní hřbitov. A k tomu pověst, kterou zná snad každý Čech. Když se řekne „Bohnice“, většina lidí si vybaví blázinec. Za tímto zjednodušením se ale skrývá jedno z nejvýznamnějších psychiatrických zařízení ve střední Evropě. Letos slaví už 117 let od svého osamostatnění. https://www.vitalia.cz/clanky/historie-psychiatricke-nemocnice-v-bohnicich/

  Miloš Kopecký se svých psychiatrů opakovaně ptal, zda se jeho maniodepresivní psychóza může přenést na dceru. Odpověď, kterou dostal, ho uklidnila. Realita po jeho smrti uklidňující nebyla. https://medium.seznam.cz/clanek/janayrin-sramicik-milos-kopecky-se-ptal-psychiatru-zda-jeho-nemoc-muze-dostat-dcera-odpoved-prisla-az-po-jeho-smrti-312673

  Teorie, že za depresi může nedostatek serotoninu, je zastaralá. Komu sloužila, dokud jsme jí věřili? A co ji nahradí? https://denikalarm.cz/2026/08/deprese-vec-chemie-nebo-vec-verejna/

  Někdy se člověk neodpojí od světa proto, že by mu přestal rozumět. Může se odpojit od vlastních emocí, těla nebo vzpomínek. Disociace patří mezi nejméně pochopené reakce psychiky na dlouhodobou zátěž.

  Podnikatel může mít firmu, která funguje, zákazníky, zaměstnance i slušné výsledky. Přesto večer leží v posteli a přemýšlí: Co když příští měsíc nepřijdou peníze? Co když nezaplatím faktury? Co když všechno spadne? Strach z finančního kolapsu patří mezi největší psychické zátěže podnikání. A často není vidět navenek. Podnikatel může působit sebejistě, rozhodně a kompetentně. Uvnitř ale neustále počítá. Kolik je na účtu. Kdy přijdou platby. Jaké budou náklady. Co když odejde klíčový klient. Co když přijde nečekaný výdaj. Problém nastává ve chvíli, kdy se reálné finanční riziko změní v permanentní pocit ohrožení. Člověk pak přestává odpočívat. Kontroluje účet i večer. Přemýšlí o penězích při jídle, před spaním i během víkendu. Každé zpoždění platby vnímá jako začátek katastrofy. Dlouhodobý stres přitom ovlivňuje schopnost rozhodovat. Člověk začne dělat krátkodobá rozhodnutí ze strachu místo strategických rozhodnutí s rozvahou. Může odmítat investice, přehnaně šetřit, přijímat nevýh...

  Byl to úplně obyčejný čtvrtek na Andělu. Venku mrholilo, takový ten podzimní déšť, co není dost silný na deštník, ale za pět minut vás promáčí na kost. Byla jsem na cestě ze samoobsluhy, v jedné ruce papírovou tašku s rohlíky a máslem, v druhé telefon, na kterém jsem projížděla zprávy. Bylo mi třicet, měla jsem pocit, že mám svůj život docela pod kontrolou – práci, nájem, vztahy. Všechno běželo tak, jak mělo. Až do chvíle, než jsem vstoupila do metra. Na schodech směrem dolů k nástupišti se mi najednou udělalo teskno. Ne smutno, ale zničehonic úzko. Na perónu stála spousta lidí, všichni mlčeli, dívali se do telefonů nebo do blba a čekali. Sousední kolej hlučně projížděla, vzduch byl těžký, vyhřátý a voněl takovým tím typickým prachem a ozónem. Zničehonic se mi sevřel hrudník. Znáte ten pocit, když na vás zpoza rohu někdo bafne a vám na vteřinu vyskočí srdce až do krku? Představte si tenhle moment, ale vynásobený deseti. A hlavně – bez toho rohu a bez toho člověka. Jen vy, papírov...

  Deprese se často rozvíjí nenápadně a její první příznaky lze snadno zaměnit za vyčerpání, stres nebo náročné životní období. Právě včasné rozpoznání varovných signálů přitom může výrazně ovlivnit další průběh onemocnění a pomoci člověku získat potřebnou podporu dříve, než se jeho stav zhorší.

  Člověk může vědět, kde je, kdo je a co se kolem něj děje, a přesto mít pocit, že svět není skutečný. Depersonalizace a derealizace patří mezi málo známé zkušenosti, které mohou být velmi děsivé.

  Podnikatel může působit sebejistě, rozhodně a úspěšně. Uvnitř ale může prožívat úplně jiný příběh: „Co když na to ve skutečnosti nemám? Co když ostatní zjistí, že nejsem tak schopný, jak si myslí?“ Právě tak může vypadat impostor syndrom – pocit, že vlastní úspěch není zasloužený a že člověk své výsledky získal spíše náhodou než schopnostmi. U podnikatelů může být tento problém obzvlášť výrazný. Podnikání totiž nabízí jen málo jistoty. Rozhodnutí mají často přímý finanční dopad, výsledky nejsou garantované a okolí může podnikatele vnímat jako člověka, který „má všechno pod kontrolou“. Jenže úspěch paradoxně nemusí nejistotu odstranit. Někdy ji ještě posílí. Podnikatel získá větší zakázku a řekne si, že měl štěstí. Překoná konkurenci a připíše to okolnostem. Firma roste, ale místo radosti přichází obava, že příště už se to nepodaří. Vzniká začarovaný kruh: člověk začne pracovat ještě více, snaží se dokazovat svou hodnotu a nastavuje si stále vyšší standardy. Odpočinek vnímá jako s...

  Fakultní nemocnice (FN) Plzeň zahajuje realizaci projektu zaměřeného na rozvoj urgentního příjmu prvního typu. Cílem je modernizace zdravotnického vybavení, zvýšení dostupnosti péče a zlepšení podmínek pro pacienty se specifickými potřebami.

  Manipulaci je možné rozebírat z různých úhlů pohledu a popsat nespočet obranných technik. Věřím však, že jsem vystihl to nejdůležitější, co byste o manipulaci měli vědět a jak se proti ní bránit.

  Podnikání se často prezentuje jako cesta ke svobodě. Ve skutečnosti ale může být také zdrojem obrovského psychického tlaku. Odpovědnost za peníze, zaměstnance, zákazníky, rozhodnutí i budoucnost firmy může člověka postupně vyčerpat. Podnikatel navíc často nemá možnost jednoduše „vypnout“. Telefon může zazvonit večer, problém přijde o víkendu a důležité rozhodnutí nelze odložit na pondělí. Psychika ale není neomezený zdroj energie. Jedním z nejdůležitějších kroků je vytvořit si hranice mezi podnikáním a osobním životem. Neznamená to ignorovat firmu. Znamená to určit si čas, kdy už pracovní problémy nemusí řídit váš večer, spánek ani vztahy. Důležitá je také schopnost delegovat. Podnikatel, který musí kontrolovat úplně všechno, si vytváří vlastní past. Kontrola může krátkodobě snižovat nejistotu, dlouhodobě však zvyšuje vyčerpání. Pomáhá také pravidelný pohyb, dostatek spánku, kontakt s lidmi mimo pracovní prostředí a chvíle, kdy člověk nedělá vůbec nic produktivního. Odpočinek nen...

  Policie zasahuje v budově Psychiatrické nemocnice v Dobřanech. Důvodem je anonymní hlášení o uložení bomby. Na místě probíhá bezpečnostní opatření.

  Jako pedagog, který si prošel prací s náctiletými, odmítám pohodlnou nálepku „sněhové vločky“. Děti nejsou slabé proto, že dokážou pojmenovat úzkost a požádat o pomoc. Slabý je spíš svět, který jejich potíže nejprve přehlíží a potom zesměšňuje.

  Musíte být v práci dostupní pořád? Pak možná nejste flexibilní. Možná jste jen permanentně ve střehu. Telefon zavibruje večer. Přijde e-mail. Zpráva od kolegy. Notifikace z pracovního chatu. A v hlavě okamžitě naskočí: Musím odpovědět. Neustálá dostupnost vytváří psychický tlak, který si člověk často ani neuvědomuje. Práce totiž nekončí odchodem z kanceláře. Končí až tehdy, když přestaneme očekávat další úkol, problém nebo požadavek. Mozek se kvůli tomu nedostane do skutečného režimu odpočinku. Člověk může sedět doma na gauči, ale psychicky je stále „v práci“. Kontroluje telefon, sleduje e-mail a podvědomě čeká, co přijde. Dlouhodobě může tento režim vést k podrážděnosti, problémům se spánkem, únavě, horší koncentraci nebo rostoucí úzkosti. Paradoxem je, že dostupnost často není totéž co produktivita. Člověk, který reaguje okamžitě na všechno, může působit velmi angažovaně. Ve skutečnosti ale postupně ztrácí schopnost soustředit se, prioritizovat a skutečně regenerovat. Zdravé pr...

  Psychiatrická nemocnice Jihlava dokončila po dvou letech přestavbu pavilonu akutní péče. Stavební práce vyšly na 150 milionů korun s DPH. I s náklady na přípravu stavby nemocnice investovala téměř 200 milionů korun, částečně z dotace, řekla ČTK ředitelka státní nemocnice Dagmar Dvořáková.

  Pro některé lidi není kritika jen nepříjemná. Prožívají ji jako silnou emocionální ránu, která dokáže ovlivnit celý den nebo dokonce vztahy. Odborníci tento jev označují jako Rejection Sensitive Dysphoria.

  Odpovědnost v práci může být zdrojem hrdosti. Pro některé lidi se však postupně mění v něco úplně jiného – v neustálý tlak, strach z chyby a pocit, že na jejich rozhodnutích závisí úplně všechno. Úzkost z odpovědnosti často začíná nenápadně. Člověk si chce odvést perfektní práci, nechce zklamat kolegy ani nadřízené a má potřebu mít všechno pod kontrolou. Postupně ale začíná každé rozhodnutí zpochybňovat. „Co když jsem něco přehlédl?“ „Co když se něco pokazí?“ „Co když za to budu moct já?“ Výsledkem může být přehnaná kontrola, odkládání rozhodnutí, neustálé vracení se k hotovým úkolům nebo práce dlouho do večera. Člověk přestává pracovat proto, aby něco vytvořil, a začíná pracovat především proto, aby předešel možné chybě. Velkou roli zde hraje perfekcionismus. Pokud si člověk spojí vlastní hodnotu s bezchybným výkonem, každá chyba pro něj přestává být běžnou součástí práce a stává se důkazem osobního selhání. Zdravá odpovědnost ale neznamená nést všechno na vlastních bedrech. Zna...

  Duševní zdraví je čím dál naléhavějším tématem. Týká se i starších lidí, kteří se podle odborníků mnohdy cítí osaměle nebo je tíží různé neduhy. Nevyhýbá se jim ani pobyt na psychiatriích. Deník.cz přináší příběh muže, jehož otec nedávno takovou hospitalizací prošel. S péčí byl spokojen, náměty měl ale k zázemí. Zástupci nemocnice reagují, že pavilony postupně rekonstruují. Odborníci upozorňují, že důležitá je i prevence.

  Většinu života vůbec nepřemýšlíme nad tím, kdo řídí naše vlastní myšlenky a jednání. U některých lidí se tento samozřejmý pocit může narušit. Neurověda dnes zkoumá, proč se to může dít právě při psychóze.

  „Co si o mně budou myslet?“ „Co když je zklamu?“ „Co když nejsem dost dobrý?“ Pro mnoho lidí nejsou tyto otázky jen občasným zamyšlením. Mohou se stát každodenním zdrojem úzkosti. Člověk začne svůj život poměřovat očekáváním rodičů, partnera, kolegů, přátel nebo společnosti. A postupně přestává vnímat, co vlastně chce on sám. Úzkost z očekávání okolí často vzniká z potřeby být přijatý, oceňovaný a „dostatečný“. Člověk se snaží vyhovět všem, nechce nikoho zklamat a každé odmítnutí nebo kritiku může vnímat jako osobní selhání. Problém nastává ve chvíli, kdy se přizpůsobování stane způsobem života. Říkáme „ano“, přestože chceme říct „ne“. Přijímáme povinnosti, které už nezvládáme. Bojíme se udělat rozhodnutí, protože přemýšlíme především nad tím, jak ho budou hodnotit ostatní. Dlouhodobý tlak může vést k napětí, vyčerpání, problémům se spánkem, podrážděnosti nebo stále silnější úzkosti. Člověk může dokonce získat pocit, že žije život podle cizích pravidel. Důležitým krokem je začít ...

  Šikana na pracovišti není jen nepříjemný kolega nebo přísný šéf. Jde o dlouhodobé a opakované chování, které člověka ponižuje, zastrašuje, izoluje nebo systematicky oslabuje jeho postavení. A právě proto může mít vážné dopady na psychické zdraví. Šikana může mít mnoho podob. Patří mezi ně zesměšňování před kolegy, křik, urážky, záměrné zadržování informací, nesmyslné úkoly, neustálá kritika, ignorování nebo vytlačování člověka z kolektivu. Někdy přichází přímo od nadřízeného, jindy od kolegů. Problémem je, že oběť často začne pochybovat sama o sobě. Říká si, že je přecitlivělá, že si situaci špatně vykládá nebo že si za všechno může sama. Postupně může přicházet úzkost, nespavost, vyčerpání, ztráta sebevědomí nebo strach z každého dalšího pracovního dne. Důležitým varovným signálem je změna psychického stavu, která souvisí s konkrétním pracovním prostředím. Pokud se člověku uleví o víkendu a úzkost se vrací už v neděli večer při představě pondělí, není dobré tento signál ignorova...

  Nevhodný spánkový režim v raném dětství může mít vážné následky na psychiku v dospívání. Podle nové britské studie přetrvávající problémy se spánkem u malých dětí až zdvojnásobují riziko vzniku depresí. Proto je vhodné zajistit kvalitní spaní.

  Kolikrát v životě už člověk získá pocit, že má stará zranění vyřešená? Všechno si poctivě zdůvodní, odpustí, pochopí. Jenže pak přijde jediná nemístná poznámka, letmé odmítnutí nebo drobný konflikt – a těžce nabytá vnitřní rovnováha se zhroutí. Proč?

  Pracovní stres dnes považujeme téměř za běžnou součást života. Termíny, vysoké nároky, konflikty na pracovišti nebo obavy ze ztráty zaměstnání mohou člověka krátkodobě dostat pod značný tlak. Stres sám o sobě ale nemusí být nemocí. Problém nastává ve chvíli, kdy se z dočasné reakce stává dlouhodobý stav, který člověk nedokáže vypnout ani po skončení pracovní doby. Varovným signálem je především přetrvávající úzkost. Člověk neustále přemýšlí o práci, očekává problémy, má strach z chyb nebo z hodnocení nadřízených a nedokáže si odpočinout. Úzkost může přicházet i ve chvíli, kdy k ní není žádný zjevný důvod. Postupně se mohou přidat také tělesné příznaky – bušení srdce, tlak na hrudi, třes, pocení, napětí ve svalech, zažívací potíže, únava nebo problémy se spánkem. Někteří lidé začnou kvůli obavám vyhýbat určitým pracovním situacím, schůzkám nebo komunikaci s kolegy. Důležitá je délka a intenzita potíží. Běžný pracovní stres obvykle poleví, když problém pomine nebo člověk získá možn...

  Začal proces s Američankou Lindsay Clancy, která je obžalovaná z vraždy svých tří dětí, a nejen v USA se rozběhla debata o tom, jestli je pachatelka chladnokrevně plánující monstrum, nebo ji k činu přivedly dlouhodobé a vážné duševní potíže, jimiž po porodu trpěla.  Tzv. poporodní blues totiž zážívá většina žen; část z nich postihne poporodní deprese a nejvážnější - i když velmi vzácnou - formou je psychóza. Lze podobným tragédiím zabránit? A v čem je česká debata i péče o nastávající a nové matky výrazně napřed? V nejnovějším vydání podcastu Ženy XYZ o tom diskutovaly redaktorky Respektu Silvie Lauder a Markéta Plíhalová. 

  Někdy nás pronásleduje hlas, který tvrdí, že jsme bezcenní. Nejsou to fakta, jen staré rány, které se ozývají. Učit se nevěřit každé myšlence je cesta k tichému, laskavějšímu životu.