„Na terapie bych doporučil chodit úplně všem. Alkohol nás dělá méně schopnými,“ říká básník, novinář a moderátor Petr Bartík
Píše od útlého mladí. Teď je v předprodeji jeho debutová kniha Rozpad duše. V rozhovoru se dozvíte, jak ji můžete pomoci na svět a získat tak poděkování v knize nebo jinou odměnu. Petr Bartík se v rozhovoru rozpovídal o problému normalizace alkoholu ve společnosti nebo tabuizace psychických problémů.
Petře, už skoro dva roky nepijete. Co vám dala střízlivost?
Strašně moc. Díky střízlivosti jsem si prošel něčím, co nazývám trochu velkolepě jako prozření. Chtěl jsem objevit svůj plný potenciál a to jde prostě jen s naprosto čistou hlavou. Střízlivost tedy u mě odstartovala intenzivní cestu sebepoznání a já se nestačím divit, co všechno se sám o sobě dozvídám.
Kromě toho má pochopitelně celou řadu významných zdravotních benefitů, ať už v podobě kvalitního spánku, lepší koncentrace, paměti nebo schopnosti řešit problémy, více energie. Ušetřené peníze jsou taky fajn. A taky najednou máte dost času navíc, o kterém jste ani netušili, že ho máte – takže jsem třeba začal studovat vysokou.
Alkohol nás dělá méně schopnými, tlumí v nás ambice. Ne nadarmo se říká, že alkohol je nápoj otroků – když měli dříve otrokáři pocit, že jsou jejich otroci nespokojení, odvrátili hrozbu vzpoury tím, že jim čas od času dali víno – a byl klid. Otroci díky tomu zapomněli, že jsou otroci a měli na chvíli zas pocit, že to s nimi jejich páni vlastně myslí dobře a že ten život není zas tak hrozný.
Mám bohužel pocit, že to platí i v současnosti. Od té doby, co jsem střízlivý si říkám, jaké by to asi bylo, kdyby celý svět přestal mít přístupu k alkoholu, třeba na jeden rok – kolik celospolečenských problémů by se najednou během toho roku vyřešilo.
Měl jste s pitím problém?
Měl, ale to vám dojde až zpětně. Nebyl jsem na tom ale tak, že bych musel někam do léčebny. Přestal jsem pít sám od sebe, každopádně myslím, že to bylo za pět dvanáct.
Všeobecná společenská normalizace pití alkoholu představuje velký problém. A tady v Čechách to platí dvojnásob.
Jak přesně to myslíte?
Považuju za důležité lidem připomínat, že alkohol je velmi tvrdá droga – podle mého názoru hned po heroinu ta nejtvrdší, srovnatelná s pervitinem. Lidé si často ani neuvědomují zdravotní rizika spojená s alkoholem – třeba, že pití alkohoholu je jednou z nejčastějších příčin rakoviny. A podobně negativní vliv má na zdraví duševní.
V Čechách je bohužel chození na pivo národním sportem. V Sudetech, odkud pocházím, je normální v hospodě vysedávat klidně každý den. Možná i proto je tady nejvyšší míra exekucí.
Chodíte na terapie. V čem přesně vám pomáhají?
Díky střízlivosti rychle pochopíte, že nadměrná konzumace alkoholu není problém samotný, ale jenom jeho symptom. A že je třeba na sobě dál pracovat. To mě přivedlo na terapie, kam pravidelně chodím už přes jeden rok.
O terapiích traduje takový mýtus, kdy si lidé myslí, že je pouze pro lidi s psychickými problémy. To ale není pravda. Já osobně bych na terapie doporučil chodit úplně všem – je to nástroj osobního rozvoje, který vám pomůže se v sobě lépe orientovat, změnit myšlení, odstranit škodlivé vzorce chování, posílit své silné stránky, sebevědomí, zpracovat traumata a tak dále.
Terapeut vám jednoduše řečeno pomáhá se na věci dívat z jiných úhlů. Už to spíše vnímám jakou součást duševní hygieny, kterou jsem dříve dost zanedbával. Přiznám se, že jsem byl vůči terapii na začátku skeptický, ale teď jsem moc rád, že jsem překonal počáteční nejistotu a stud a šel do toho.
Myslíš, že by se náhled na psychické zdraví měl v české společnost změnit?
Rozhodně! Myslím, že pořád ve společnosti vládne určitá tabuizace. Smutným důsledkem pak je, že si neřekne o pomoc někdo, kdo ji potřebuje. Právě kvůli pocitu studu nebo selhání. Ale když jdete na operaci například se srdcem, kolenem nebo čímkoliv jiným, jaktože tam tyto pocity nejsou? Zdraví jako zdraví, ať už fyzické nebo psychické, ne? O tom, že někdo chodí na psychiatrii, se přece nemluví.
Ale myslím, že je tam určitý posun k lepšímu. Vidím tady podobu například s přijímáním homosexuality – za dob mládí mých rodičů to taky bylo velké tabu. A dnes? Nikdo se nad tím nepozastavuje. Snad to tak bude i v této oblasti.
Mě osobně to hodně osvobodilo, když jsem si své problémy tohoto typu přiznal a začal o nich mluvit.
Zmínili jsme terapie. A co přímo mentální koučink?
I ten jsem zkusil, ale měl jsem jen pár sezení. Nicméně i to mi dost pomohlo a plánuji na ta sezení navázat. S terapií si je mentální koučink dost podobný. Rozdíl je v tom, že terapie je zaměřená na minulost, zatímco koučink na budoucnost. Takže jejich kombinace je pro osobní rozvoj velmi efektivní.
V poslední době vůbec experimentuju se svojí vlastní hlavou a zkouším i různé sebekoučovací metody. Například si pravidelně snažím zapisovat cíle, kterých chci v životě dosáhnout. Jsou tam jak cíle osobní, tak i profesní. Jedním z cílů, který tam kromě jiného mám, je třeba prodat tisíc knih.
Vaše nová kniha, která je právě v předprodeji, nese název Rozpad duše. Proč jste zvolil zrovna takový název?
Změnil jsem ho v podstatě na poslední chvíli. Původně se měla kniha jmenovat Za(vz)pomeň. Název Rozpad duše je skvělou metaforou pro to, co jsem v poslední době prožil – mám jednoduše opravdu pocit, že jsem se tak nějak vnitřně rozpadl a teď budu svoje nové já – lepší a silnější než kdy dřív.
Petře, jak mohou čtenáři knihu podpořit?
Knihu si mohou koupit tady. K výtisku si navíc můžete zvolit zajímavé odměny, jako je například poděkování přímo v knize, kde najdete i 15 nádherných ilustrací od talentované grafičky a ilustrátorky Romany Bejdové, která stvořila také opravdu půvabnou obálku.
Samozřejmostí je také pozvánka na křest, kde plánuji jednoho tajného hosta. Vše se ale samozřejmě odvíjí od toho, zda bude předprodej úspěšný. Jestli kniha vyjde, závisí na tom, jestli se podaří vybrat požadovaná částka a přispět koupí knihy může každý.
Moc všem děkuji za podporu!
