Tisercin: starší neuroleptikum s důležitým místem v psychiatrii

 

Tisercin (účinná látka levomepromazin) patří do skupiny klasických antipsychotik (neuroleptik), konkrétně mezi tzv. fenothiaziny. Byl vyvinut a uveden na trh ve 20. století a dlouhodobě se používá především v psychiatrii, ale i v paliativní péči. Přestože dnes existují modernější a lépe tolerované antipsychotické léky, Tisercin má stále své místo zejména díky svému výraznému sedativnímu a tlumivému účinku.

📌 Mechanismus účinku a využití

Levomepromazin působí jako antagonista dopaminových receptorů (zejména D2), čímž tlumí nadměrnou dopaminovou aktivitu v mozku, která je spojována s příznaky psychózy. Zároveň má ale i výrazný účinek na serotoninové, histaminové a adrenergní receptory. Díky tomu má nejen antipsychotické, ale i sedativní, anxiolytické a antiemetické účinky.

V psychiatrii se Tisercin nejčastěji používá k léčbě akutních psychotických stavů, agitovanosti, neklidu nebo nespavosti u pacientů s těžšími duševními poruchami. Díky tlumivému efektu nachází uplatnění i u pacientů s manickými epizodami, při schizofrenii nebo při chronické agresivitě.

V oblasti paliativní péče se levomepromazin využívá jako antiemetikum (léčba nevolnosti a zvracení) a také jako sedativum v terminálních stavech.

📌 Nežádoucí účinky a rizika

Jako starší antipsychotikum má Tisercin poměrně široké spektrum nežádoucích účinků. Mezi nejčastější patří ospalost, snížení krevního tlaku (hypotenze), sucho v ústech, zácpa nebo zvýšená citlivost na slunce. Dále se mohou objevit extrapyramidové příznaky (např. třes, svalová ztuhlost), zejména při vyšších dávkách. Při dlouhodobém užívání hrozí i riziko tardivní dyskineze – poruchy mimovolních pohybů, která může být nevratná.

U některých pacientů může dojít k QT prolongaci na EKG, což zvyšuje riziko srdečních arytmií – z toho důvodu je nutná opatrnost zejména u starších nebo polymorbidních pacientů.

📌 Závěr

Tisercin je dnes užíván méně často než moderní antipsychotika, přesto si zachovává své místo především tam, kde je potřeba silného sedativního účinku, nebo v paliativní péči. Jeho užívání vyžaduje důsledné sledování pacienta kvůli možným nežádoucím účinkům, ale při správném použití může být velmi účinným nástrojem v léčbě psychických a somatických potíží.